Syndrom vyhoření u manažerů: jak ho poznat dřív, než bude pozdě

Manažeři jsou obvykle ti poslední, kteří si vyhoření přiznají. Má to dva důvody. Prvním je snaha udržet si tvář před týmem i majiteli – přiznání totálního vyčerpání vnímají jako projev slabosti. Druhým je čistá provozní slepota. Vyhoření nepřichází jako blesk z čistého nebe. Plíží se pomalu. Maskuje se jako běžná únava, lehký cynismus nebo chvilková apatie. O vyhoření se začne mluvit až mnohem později, když už je škoda napáchána.

Možná znáte metaforu o vařené žábě - když ji hodíte do vařící vody, vyskočí. Když ji ale dáte do studené a vodu pomalu zahříváte, nezaregistruje nebezpečí včas. Přesně to se děje v manažerských kancelářích. Fráze „je to náročné, ale ještě to dám“ je tou pomalu se zahřívající vodou.

Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2019 zařadila syndrom vyhoření do Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11). Nejde však o diagnózu. Je to oficiálně uznaný projev dlouhodobého pracovního stresu, který se nedaří zvládat. A u lídrů má tento tlak svá vlastní specifika.

Proč je manažerské vyhoření jiné

Manažer není jen člověk pod tlakem výkonu. Je to člověk, který nese výkon celého týmu. Zodpovídá i za výsledky, které nemůže sám přímo ovlivnit. Neustále se přepíná mezi různými rolemi: stratég, řešitel konfliktů, kouč, administrativní pracovník, komunikátor. A k tomu všemu má být stále dostupný, klidný a vypadat sebejistě.

Průzkum Gallup (2023) ukazuje, že 76 % zaměstnanců zažívá vyhoření alespoň občas — a manažeři jsou statisticky ohroženější skupina. Deloitte Global Millennial Survey (2019) zjistil, že 77 % respondentů uvádí, že zažili vyhoření ve svém současném zaměstnání. U manažerů a vyšších pozic je toto číslo ještě vyšší.

Tři fáze, ve kterých vyhoření probíhá

Fáze 1: Nadšení a přetížení

Začíná to pozitivně - nová role, nové projekty, spousta energie, chuť něco dokázat. Pracovní nasazení roste, hranice mezi prací a osobním životem postupně mizí, ale stále to ještě vypadá jako projev angažovanosti, ne jako varování.

Fáze 2: Adaptace a otupení

Ve druhé fázi se přetížení stane normou. Únava přestane být výjimkou a neustále běží na pozadí. Člověk přestane vnímat, že ho práce vyčerpává, protože to akceptuje jako běžný stav. Produktivita začne klesat, ale zatím to není příliš viditelné. Zjistí se to až při zpětném ohlédnutí za celým výkonem.

Fáze 3: Vyčerpání a odpojení

Třetí fáze je už samotné vyhoření. Fyzická únava, emocionální otupělost, cynismus vůči práci i lidem. Pocit, že žádné úsilí k ničemu nevede. Výkonnost klesá viditelně. Manažer přestane zvládat základní funkce své role.

Příznaky, které manažeři přehlížejí

Dlouhotrvající únava, která neodezní po víkendu ani týdenní dovolené. Rostoucí podrážděnost vůči maličkostem - schůzky, zprávy, lidé, kteří přichází s problémy. Ztráta schopnosti se rozhodovat - každé rozhodnutí se zdá být příliš těžké. Propad empatie: přestanete vnímat potřeby lidí kolem sebe, problémy vašich kolegů vás rozčilují.

K tomu se přidávají fyzické signály: poruchy spánku, opakované infekce, bolesti hlavy nebo zad bez jasné příčiny. Tělo vysílá signály dříve než mysl. Problém je v tom, že manažeři jsou zvyklí ignorovat příznaky těla a tlačit svůj výkon dále kupředu.

Proč je u manažerů těžší poznat vyhoření

1. Manažeři získávají ze svých týmů méně zpětné vazby, než si myslí. Lidé jim často říkají jen to, co chtějí slyšet. Díky tomu dostává manažer zkreslené reakce na svůj výkon.

   
   

2. Výsledky se opožďují. Problémy způsobené vyhořením se projeví v číslech až s dvou- nebo tříměsíčním zpožděním, někdy i později. Do té doby manažer funguje na autopilota a nezdá se, že by bylo něco špatně.

   
   

3. Přiznání vyhoření vypadá jako přiznání neschopnosti. A to se manažerům nedělá snadno.

   
   

Prevence a cesta z vyhoření

Prevence je jednodušší než léčba a zodpovědnost je na každém osobně. Klíčové je pravidelně a vědomě kontrolovat a hodnotit vlastní stav. Jak se teď cítím? Kde čerpám energii? Co mi ji bere? Jaké jsou mé hranice? Co jsem se naučil/a tolerovat, co tolerovat nechci?

Pokud už k vyhoření dojde, nejdůležitějším (a často i nejtěžším) krokem je jeho pojmenování. Říct to nahlas - sobě, někomu blízkému, nebo odborníkovi. Vyhoření se nedá překonat silou vůle a dalším zvyšováním výkonu.

Efektivní cesta z vyhoření kombinuje tři pilíře:

1. Obnovení fyzické energie (spánek, přísně vymezený čas bez technologií).

2. Nastavení nekompromisních hranic (říkat „ne“ bez pocitu viny).

3. Znovunalezení smyslu (proč tu práci vlastně dělám?). Tento bod je zásadní. Pokud jej nezpracujete, vyhoření se za nějakou dobu vrátí.

Nejčastější otázky o manažerském vyhoření

Jak odlišit vyhoření od běžné únavy?

Únava odezní po odpočinku. Vyhoření ne. Pokud jste po dvoutýdenní dovolené stále vyčerpaní a bez motivace, je to signál, který je potřeba prozkoumat.

Může vyhoření postihnout i silné a úspěšné manažery?

Ano — a dokonce je postihuje častěji. Lidé s vysokou mírou zodpovědnosti a angažovanosti jsou náchylnější, protože nevidí přirozenou hranici svého výkonu.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Jakmile příznaky trvají déle než 2 - 3 týdny a nelepší se i přes vědomý odpočinek. Koučink, psychoterapie nebo psychologická podpora nejsou selhání - jsou šancí na udržení duševního zdraví pro další práci.

Tři otázky, které stojí za zamyšlení

1. Kdy jste naposledy strávili den bez myšlenek na práci — a jak dlouho trvalo, než jste se cítili opravdu odpočatí?

2. Co ve vaší práci vám stále dává energii - a co ji naopak bere? Jsou tyto dvě strany v rovnováze?

3. Kdyby vás kamarád popsal, jak vypadáte v práci a po práci za posledních 6 měsíců — co by řekl?

Pokud ve svých odpovědích slyšíte varování, neignorujte je. Nabízím individuální koučink pro manažery, kteří hledají cestu zpět k rovnováze. Online i osobně v Třinci. Promluvme si tom - KONTAKT.