top of page

Syndrom vyhoření u manažerů: jak ho poznat dřív, než bude pozdě

28. 6.
Minut čtení: 5

Aktualizováno: 28. 10.

Manažeři jsou obvykle ti poslední, kteří si vyhoření přiznají. Má to dva důvody. Prvním je snaha udržet si tvář před týmem i majiteli – přiznání totálního vyčerpání vnímají jako projev slabosti. Druhým je čistá provozní slepota. Vyhoření nepřichází jako blesk z čistého nebe. Plíží se pomalu. Maskuje se jako běžná únava, lehký cynismus nebo chvilková apatie. O vyhoření se začne mluvit až mnohem později, když už je škoda napáchána.


Možná znáte metaforu o vařené žábě - když ji hodíte do vařící vody, vyskočí. Když ji ale dáte do studené a vodu pomalu zahříváte, nezaregistruje nebezpečí včas. Přesně to se děje v manažerských kancelářích. Fráze „je to náročné, ale ještě to dám“ je tou pomalu se zahřívající vodou.


Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2019 zařadila syndrom vyhoření do Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11). Nejde však o diagnózu. Je to oficiálně uznaný projev dlouhodobého pracovního stresu, který se nedaří zvládat. A u lídrů má tento tlak svá vlastní specifika.

Proč je manažerské vyhoření jiné

Manažer není jen člověk pod tlakem výkonu. Je to člověk, který nese výkon celého týmu. Zodpovídá i za výsledky, které nemůže sám přímo ovlivnit. Neustále se přepíná mezi různými rolemi: stratég, řešitel konfliktů, kouč, administrativní pracovník, komunikátor. A k tomu všemu má být stále dostupný, klidný a vypadat sebejistě.


Data mluví jasně. Podle Gallupu zažívá vyhoření alespoň občas 76 % zaměstnanců a 28 % velmi často nebo trvale. Manažeři jsou na tom hůř než lidé, které vedou: vyhoření velmi často nebo trvale hlásí 35 % manažerů, u řadových zaměstnanců je to zhruba 27 %. Průzkum společnosti Deloitte mezi tisícovkou profesionálů v USA ukázal, že 77 % z nich zažilo vyhoření ve své současné práci, a víc než polovina dokonce opakovaně.


Tři fáze, ve kterých vyhoření probíhá


Fáze 1: Nadšení a přetížení


Začíná to pozitivně - nová role, nové projekty, spousta energie, chuť něco dokázat. Pracovní nasazení roste, hranice mezi prací a osobním životem postupně mizí, ale stále to ještě vypadá jako projev angažovanosti, ne jako varování.


Fáze 2: Adaptace a otupení

Ve druhé fázi se přetížení stane normou. Únava přestane být výjimkou a neustále běží na pozadí. Člověk přestane vnímat, že ho práce vyčerpává, protože to akceptuje jako běžný stav. Produktivita začne klesat, ale zatím to není příliš viditelné. Zjistí se to až při zpětném ohlédnutí za celým výkonem.


Fáze 3: Vyčerpání a odpojení

Třetí fáze je už samotné vyhoření. Fyzická únava, emocionální otupělost, cynismus vůči práci i lidem. Pocit, že žádné úsilí k ničemu nevede. Výkonnost klesá viditelně. Manažer přestane zvládat základní funkce své role.


Příznaky, které manažeři přehlížejí

Dlouhotrvající únava, která neodezní po víkendu ani týdenní dovolené. Rostoucí podrážděnost vůči maličkostem - schůzky, zprávy, lidé, kteří přichází s problémy. Ztráta schopnosti se rozhodovat - každé rozhodnutí se zdá být příliš těžké. Propad empatie: přestanete vnímat potřeby lidí kolem sebe, problémy vašich kolegů vás rozčilují.


K tomu se přidávají fyzické signály: poruchy spánku, opakované infekce, bolesti hlavy nebo zad bez jasné příčiny. Tělo vysílá signály dříve než mysl. Problém je v tom, že manažeři jsou zvyklí ignorovat příznaky těla a tlačit svůj výkon dále kupředu.


Poznáváte se v tom? Nemusíte čekat, až to bude „dost vážné“. Domluvte si nezávaznou úvodní konzultaci a podíváme se na to spolu. Online, nebo osobně v Třinci:



Proč je u manažerů těžší poznat vyhoření

  1. Manažeři získávají ze svých týmů méně zpětné vazby, než si myslí. Lidé jim často říkají jen to, co chtějí slyšet. Díky tomu dostává manažer zkreslené reakce na svůj výkon.


  2. Výsledky se opožďují. Problémy způsobené vyhořením se projeví v číslech až s dvou- nebo tříměsíčním zpožděním, někdy i později. Do té doby manažer funguje na autopilota a nezdá se, že by bylo něco špatně.


  3. Přiznání vyhoření vypadá jako přiznání neschopnosti. A to se manažerům nedělá snadno.


Jak poznat vyhoření u svého manažera (pro majitele a HR)

Vyhoření manažera není jen jeho soukromá věc. Když vyhoří vedoucí, zaplatí to celý tým. Na co si dát pozor:

  • Dřív argumentoval, teď kývne na všechno. Ticho na poradě neznamená souhlas, ale často vyčerpání.

  • E-maily ve 23 hodin a o víkendu jsou normou, ne výjimkou při uzávěrce.

  • Ruší schůzky 1:1 a přestává delegovat. Dělá všechno sám, protože „to bude rychlejší“ (více v článku Silný lídr se neobklopuje slabšími).

  • V týmu roste fluktuace nebo nemocnost, přestože se navenek nic nemění.

  • Objevuje se cynismus: poznámky typu „stejně je to jedno“ nebo „to nemá cenu řešit“.


Co s tím? „Vezmi si pár dní volna“ tady nefunguje. To je náplast na zlomenou nohu. Začněte rozhovorem bez hodnocení výkonu: Jak se ti teď pracuje? Co ti nejvíc bere energii? Co bys potřeboval, aby to bylo udržitelné? A počítejte s tím, že první odpověď bude „v pohodě“. Ta skutečná přijde, až manažer pochopí, že se opravdu vážně zajímáte o jeho situaci.


Prevence a cesta z vyhoření

Prevence je jednodušší než léčba a zodpovědnost je na každém osobně. Klíčové je pravidelně a vědomě kontrolovat a hodnotit vlastní stav. Jak se teď cítím? Kde čerpám energii? Co mi ji bere? Jaké jsou mé hranice? Co jsem se naučil/a tolerovat, co tolerovat nechci?


Pokud už k vyhoření dojde, nejdůležitějším (a často i nejtěžším) krokem je jeho pojmenování. Říct to nahlas - sobě, někomu blízkému, nebo odborníkovi. Vyhoření se nedá překonat silou vůle a dalším zvyšováním výkonu.


Efektivní cesta z vyhoření kombinuje tři pilíře:

  1. Obnovení fyzické energie (spánek, přísně vymezený čas bez technologií).

  2. Nastavení nekompromisních hranic (říkat „ne“ bez pocitu viny).

  3. Znovunalezení smyslu (proč tu práci vlastně dělám?). Tento bod je zásadní. Pokud jej nezpracujete, vyhoření se za nějakou dobu vrátí.


Nejčastější otázky o manažerském vyhoření


Jak odlišit vyhoření od běžné únavy?

Únava odezní po odpočinku. Vyhoření ne. Pokud jste po dvoutýdenní dovolené stále vyčerpaní a bez motivace, je to signál, který je potřeba prozkoumat.


Může vyhoření postihnout i silné a úspěšné manažery?

Ano — a dokonce je postihuje častěji. Lidé s vysokou mírou zodpovědnosti a angažovanosti jsou náchylnější, protože nevidí přirozenou hranici svého výkonu.


Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Jakmile příznaky trvají déle než 2 - 3 týdny a nelepší se i přes vědomý odpočinek. Koučink pomáhá najít hranice, smysl a nový způsob práce. Pokud jsou ale ve hře úzkosti, deprese nebo myšlenky, že nic nemá smysl, první krok by měl směřovat k lékaři nebo psychologovi. Koučink, psychoterapie ani psychologická podpora nejsou selhání. Jsou šancí udržet si duševní zdraví pro další práci.


Tři otázky, které stojí za zamyšlení

1. Kdy jste naposledy strávili den bez myšlenek na práci — a jak dlouho trvalo, než jste se cítili opravdu odpočatí?


2. Co ve vaší práci vám stále dává energii - a co ji naopak bere? Jsou tyto dvě strany v rovnováze?


3. Kdyby vás kamarád popsal, jak vypadáte v práci a po práci za posledních 6 měsíců — co by řekl?


Pokud ve svých odpovědích slyšíte varování, neignorujte je. Nabízím individuální koučink pro manažery, kteří hledají cestu zpět k rovnováze. Online i osobně v Třinci. Promluvme si tom - KONTAKT.



Zdroje: Gallup – Employee Burnout: Causes and Cures; Gallup / Charter – rozhovor s Jimem Harterem o vyhoření manažerů; Deloitte – Workplace Burnout Survey; WHO – MKN-11.

Komentáře


bottom of page