Být stále dostupný neznamená být výkonný. Proč kultura neustálé dostupnosti ničí mozky i výsledky a co s tím udělat.

Manažeři jsou obvykle ti poslední, kteří přiznají vyhoření. Zčásti si chrání tvář — vypracovali se na řídící pozici, jsou zodpovědní za tým, a přiznání únavy vypadá jako slabost. Zčásti nemají čas zkoumat vlastní nastavení. Vyhoření přichází pomalu a maskuje se jako únava, cynismus nebo apatie. O problému se začne mluvit až mnohem později, když je škoda napáchána.